Stroj řekl: “Představ si co chceš a já ti to namaluju. Splním ti každý přání.” Zajásala jsem. A on tedy maloval a maloval. Hodinky s vodotryskem a všechny světy, na co moje i jeho fantazie stačila. Byla to hra bez … Read More

Jsou dny, kdy ztrácím slova a toulám se, celé hodiny, dny i noci… Mezi ploty myšlenek, v zapomenutých ostrůvcích divočiny, po trasách, kam nevedou žádné označené stezky, kde ještě má navrch živoucí nespoutanost… v podobě netopýrů, sov, lišek, a bažantů. … Read More

TICHO Pierra, 2015   Nedokázala v sobě najít jediné slovo. Jediné hnutí mysli, které by vyvolalo obraz, myšlenku, slovo. Jako někdy na návštěvě u mámy.   „Tak mi něco vyprávěj…“  Od té chvíle se všechno zavře. Jako říct básničku. Jen … Read More

Každého čas od času napadne udělat dobrý skutek. Já jednoho dne přispěla drobným činem divadelní kultuře zmítající se na hlubokém společenském dně. Ani v tom nejdivočejším snu by mě ale nenapadlo, že tento bezvýznamný zásah do bezvýznamné reality všedních dní, … Read More

Text: 2009, P.F. S Bondym jsem měla vidinu chovu šneků. Jak se jim sem tam hodí tráva a  budou jich miliony. Výhled mám při tom na kluka s holkou u vedlejšího stolu. Ona jako by vypadla z reklamy na vložky s modrou … Read More

Byla deštivá noc. Provazy vody bičovaly střechu jak záda otroků, když v jednom okamžiku se do toho kraválu přimíchalo vrzání vrátek. „Někdo tu je,“ hlesnu. „Spi. Slyšíš trávu růst,“ zamlaská vedle mě dědek. Kdepak, ten je hluchej jak poleno. Někdo … Read More

Tak slyšíš? Proč jsi skočila do toho bláta?! Já do něj neskočila. To ta louže vystříkla sama. Louže vystříkla sama od sebe… No… Svlíkni to a nevymejšlej si blbosti. Náhodou jo, já to viděla. Jak do ní něco spadlo. Co … Read More

(2001) Stáváš tam každý den. Stáváš tam jako přízrak, mezi otřískanýma lavicema, procházíš se po strupech poblitých fleků na betonu, pročítáš zdi poplivaných vzkazů a rozhryzaných plakátů. Zalykáš se vůní přepálenýho tuku, zažranýho do stánku upatlanýho od plnotučný hořčice.Smíchov, autobusová … Read More