Tušila jsem, že „NĚCO“ přijde, tak jako to tušilo mnoho jiných. I těch, do kterých byste to neřekli. Takových těch, co se jim nikdy nedovoláte, protože jsou zrovna někde ve fitku, na pláži na druhým konci světa, nebo na předraženým workshopu „Jak si správně přát, aby vám vesmír splnit vše, co si přejete“. I ti něco tušili. Co kdyby byl ten workshop na hovno.
Už jsme nevěděli coby. Řešily se hovadiny. Myslím, že nebizarnější otázkou, která vládla mediálním světem den před TÍM bylo, jestli existují dvě, tři, nebo patnáct pohlavních identit. Botox ve rtech a umělý kozy už se považovaly za běžné zákroky a z přežranosti se na facebooku bojkotoval akt obdarovávání vánočními dárky. Přece stačí, že jsme spolu a máme se rádi. Jakobychom se snad rádi neměli. Jakoby dárky a Vánoce za něco mohly.
Z extrému do extrému. No a pak se to zavirovalo a seklo.
A přitom nás Bůh varoval.
Ezoterici, věrozvěsti, vědmy, vědmáci a duchovní hledači žili transformací na všech možných úrovních už mnoho let. Internetové prostředí se hemžilo statusy a videi se závratně objevnými sděleními o tom, jak někomu „chodí,“ informace z vesmíru, jak někdo v půl třetí ráno „nacítil“ fakt hustou energii, jak někomu něco „vibruje,“ v každé druhé větě „paradigma“, „transformace“, „programové vzorce“, „univerzum, “ „tvarové zářiče“, „synchronicity“… Jazyk už byl tak zparchantělý a sdělení vyprázdněná, že už nebylo jasné, zda je autorem ještě člověk nebo generátor náhodných slov. Zda se smát nebo plakat. Smáli jsme se někdy, až jsme plakali.
Vrtalo mi hlavou pročpak nikomu z těch vědomých, kdo se svými vědomostmi živí a kterým pořád něco „chod“, „nepřišla“ z vesmíru informace o tak rapidním zrychlení transformačních sil, že vyvrcholí v globální krizi. To se přece nedalo přehlédnout. S nějakým tím časovým termínem.
Dokonce ani v Čechách, které jsou dle ezoterických youtuberů epicentrem vědění, žádný mudrc nezbystřil, když se něco začalo dít v Číně.
Jenže pak jsem se dovtípila. Proč vědmáci mlčeli. Někteří se dokonce na několik dní odmlčeli, jak byli otřeseni. Když mi došlo proč, málem mi spadla rouška do polívky.
Nic nevěděli úplně stejně jako my nevědomí. A víte proč?
Protože se nedívají na televizi!
Vesmír mlčel a musela jim to říct ta blbá, nenáviděná a prolhaná televize! Kdyby televize držela hubu, žádná pandemie by nebyla a transformace by mohla probíhat hezky podle našich představ.
Co z toho vyplývá? Nakonec jsme na tom byli a jsme všichni stejně.
Vědmy, vědmáci i my ostatní, kterým z vesmíru do hlavy žádná pošta „nechodí“. Tušili jsme jen svým obyčejným svědomím, že něco přijde. Že to prostě takhle dál s tou lidskou (a tedy i duchovní) pýchou nejde. Jen jsme nevěděli kdy a jak „TO“ přijde. Jsme otřeseni, jak málo víme. Kdo neuzná, že toho moc neví, jakoby byl nyní nucen. Nevíme, a to nás pohání ke smyluplnosti a zodpovědnosti.
Držte se chvostu, letíme!
Leave a Reply