Psycho

Embrya sní celé dny, kojenci polovinu dne, dospělí i dvě hodiny denně. To je jako shlédnout za noc dva filmy. Dohromady by se množství snů, které každou noc vyprodukují miliardy spáčů, nevešlo ani do té největší knihovny na světě. Prospíme sice třetinu svého života, ale nervové buňky v našem mozku nespí nikdy. Pracují na tom, abychom se ve spánku nenudili.

Sní, či bdí?

V poslední lavici se rozvaluje největší pařmen ze třídy. Má zavřené oči a pravidelně oddychuje. Pod víčky se mu rychle pohybují oční bulvy, jako by něco skenovaly. Kluk si s největší pravděpodobností nememoruje anglická slovíčka, ale hluboce spí a má velmi živý sen. Pohyby pod víčky znamenají, že se právě nachází ve spánkové fázi REM (rapid eye movement). Pouze v tomto druhu spánku se každému z nás objevují sny. Tato fáze spánku se střídá s fází NREM (non-rapid eye movement), která je téměř bezesná. Podobá se spíše přemýšlení, než snu.

Jak dlouhé máme sny?

Dříve se odhadovalo, že sen trvá jen několik sekund. Výzkumy však ukázaly, že události ve snu trvají stejně tak dlouho, jako v reálném životě. První sen se dostaví průměrně 70 minut po usnutí a trvá asi 10 minut. Poté po jedné až dvou hodinách přichází postupně další sny. Vždy trvají okolo 20-30 minut. Je dokázáno, že každý za noc prožije 7 až 10 snů, přestože 8% žen a 15% mužů tvrdí, že se jim nikdy nic nezdá. Pletou se. Sny si pouze nepamatují.

Přežili bychom bez snění?

Psychologickou potřebu snů uvedl ve spisu O spánku, snech a stavech příbuzných již v roce 1859 Jan Evangelista Purkyně. Zdůraznil osvěžující a léčivou funkci snů pro duševní rovnováhu. Navázal na něj Sigmund Freud se svým objevem, že sny jsou ventilem našich primitivních přání. Sněním tedy podle Freuda dáváme volný průchod svým agresím, erotickým a dalším touhám, které si v bdělém stavu radši nehodláme připustit. Co by se tedy stalo, kdybychom neměli sny?

Stali by se z nás šílenci! Přišel na to francouzský psycholog Michel Jouvet, když dokazoval důležitost snění pro mozek savců na poněkud krutém pokusu s kočkami. Do své laboratoře pořídil bazén s vodou, do kterého na malé ostrůvky vysadil kočky. Jakmile kočky upadly do snové (REM) fáze spánku (ano, i kočkám se zdají sny!), neudržely se, spadly do vody a probudily se. Po několika týdnech odpírání snů se některé kočky staly agresivní, jiné depresivní a některé dokonce zemřely. Pravda, nejsme kočky. Spánkový psycholog William Dement prováděl podobné experimenty na lidech a neobjevil žádnou novinku: Beze snů se zkrátka neobejdeme. (Možná bychom přežili jako zombie, prázdné schránky bez vzpomínek, vůle a fantazie).

Jak vznikají sny

Zavřeme-li oči a představíme si strom, nedokážeme jej vidět tak zřetelně, jako když se díváme na strom skutečný, s očima otevřenýma. Ve snu však vidíme vše „na vlastní oči“, ačkoli oči máme zavřené. Jak je to možné? Vše, co vidíme v reálném světě, je výsledkem toho, co zpracoval náš mozek.

Oči můžeme přirovnat ke kameře, mozek k filmovému plátnu. Při snění proto oči nepotřebujeme. Zrakovými centry v mozku vidíme útržky obrazů, které byly již někdy uloženy v naší paměti. Při snění tedy naše paměť loví obrazy ze svého archivu a promítá je na „plátno“ našeho mozku. Náš rozum však tluče špačky a podle toho vypadají i obrazy, které nám v noci vnucuje.

Spatlá například dva obrazy v jeden, takže z obrazu psa a obrazu prasete vznikne obraz prasopsa. Nebo spojuje obrazy do absurdních souvislostí. Jdeme ve snu například po ulici a najednou nám do cesty vběhne školník, který od nás vyžaduje předložení jízdního dokladu. Rázem se ocitneme v metru, tváří tvář revizorovi a dáme se na útěk. Normálka. Hrajeme hlavní roli v bizarních remixech našich vlastních vzpomínek, obav a přání a obvykle nevíme že sníme, dokud nám nedojde, že něco není v pořádku. Vše, co se ve snu děje, je v danou chvíli realita, kterou nemůžeme ovlivnit, dokud se neprobudíme.

Režisérem vlastních snů?

„Štípni mě, jestli se mi to nezdá!“ říkáme, když nemůžeme uvěřit vlastním očím. Snad nikdy nás ale nenapadne štípat se ve snu. Tolik mu věříme. Zvláště, zdá-li se nám něco hodně zábavného. Někteří spáči si ale dovedou uvědomit, že právě sní. Jakoby prokoukli ten podfuk a probudí se uprostřed snu. A od teď tady velím já, řeknou si. To jim dává ohromnou svobodu dělat si ve snu, co uznají za vhodné: měnit jeho děj, obsadit ho svými oblíbenci, vyřizovat si účty s nepřáteli, pochopitelně létat kam si zamanou, nebo kreativně vyřešit to, co jim vrtá hlavou v reálném životě.

Výjimečně talentovaní snílci zanechávají svá fyzická těla v posteli a v beztížném stavu se pak procházejí reálnými zdmi svých ložnic, navštěvují své spící přátele, vzdálená místa planety i jiné galaxie. Pod pojmem „Lucidní snění“ lze v knihách i na internetu dohledat různé „zaručené“ návody, jak schopnost řídit své sny natrénovat. Někomu se nikdy nepodaří vědomě snít a žádný návod mu nepomůže, někomu sní lucidně spontánně, bez rad a složitých návodů.

(O tom, proč tomu tak je – že lucidní snění není otázkou techniky, ale otevřenosti a připravenosti, píšu v článku Vědomé snění – probuzení ve snu)

Sen jako paralelní život

Pro primitivního člověka mají sny větší důležitost než pro člověka moderního. Často se zdá, jako by své sny sotva odlišovali od skutečnosti. V r. 1935 uveřejnil americký antropolog Kilton Stewart studii o malajském kmeni Senoi. Tito lidé založili svou kulturu na snech, protože bdění i snění přikládali stejnou důležitost. Sny vykládali a řídili podle nich svůj život. Každé ráno se všichni sešli a vyprávěli si, co se jim zdálo. Děti se také učily vědomě (tedy lucidně) – snít. Pokud se jim například zdálo, že létají, bylo jim řečeno, ať se příště pokusí přistát někde, kde je to zajímavé a ať tam objeví něco, co mohou přinést v bdělém životě. Zlé sny pro Senoie znamenaly, že je lidská duše v zajetí nepřátelského „ducha“, před kterým utíká. (Sigmund Freud by zřejmě řekl, že „nepřátelský duch“ je ve skutečnosti ventilovaná skrytá agresivita snícího). Dospělí dětem radili, ať překonají strach a snovému tyranovi se obrátí tváří v tvář. Tyran se ve snu promění v přítele či ve sluhu.

Je to zřejmě moudrá rada, protože moderní psychologie takto léčí noční můry.

Díky tomu, že Senoiové brali své sny vážně, žili prý zdravěji a šťastněji než příslušníci okolních kmenů. Není na tom nic zvláštního, připustíme-li, že sen je vstupní bránou do hlubin naší bezedné (a mnohdy bezradné) duše. Potřeba vykládání a pochopení snů vychází z naší přirozené touhy poznat lépe sám sebe a psychoterapeuti se o významné sny svých klientů zajímají i dnes.

Tak praví snář

Říše snů fascinovala lidi odnepaměti a naši prapředci si nejspíš sny vyprávěli častěji a zaujatěji, než my dnes. Aby mohli snům porozumět, vymýšleli různé postupy a pravidla, jak sny vykládat. S příchodem písma vznikaly první snáře – knihy, které vysvětlují sny. Autorem nejstaršího a nejslavnějšího díla pojednávajícím o snech byl řecký mudrc Artemidóros z Efezu. Žil ve 2. století n.l. a na rozdíl od egyptských a chaldejských snářů, které byly sbírkou lidových představ, je Artemidórův pětidílný snář klasickým dílem, které zmiňuje i S. Freud. Artemidóros rozdělil veškeré sny do dvou základních kategorií: na vlastní sny a snová vidění. Zatímco sen podle něj vyjevuje přítomnost, snové vidění ukazuje budoucnost. Artemidórův snář převzali Arabové, kteří ve vykládání snů vynikali. V islámských představách je prorokům připisována schopnost rozumět snům a umět je správně vyložit. Traduje se, že prorok Muhammad islám založil na základě prorockého snu.

Co ze snáře nevyčteme

Vykládání snů lze chápat jako neškodnou hru pro uchlácholení naší krušné reality, kdy se pomocí snáře potřebujeme dovědět, že „lejno ve snu viděti“ znamená „brzy zbohatnouti.“ Správné chápání snů je však běh na dlouhou trať. A to je důvod, proč snářům všechno nebaštiti. Snář totiž ve svém zjednodušeném výkladu nepočítá s naší momentální životní situací, naším osobním komplexem a symbolikou, ani s našimi emocemi, které jsme při snění prožívali. Právě emoce a pocity bývají důležitým klíčem k pochopení snu.

Sen jako ne-splněné přání

Pokud se vám například zdálo, že jste dostali od šéfa zlaté hodinky, nemusí to nutně znamenat povýšení. Důležitější je, jaký pocit jste z toho ve snu měli a s jakou náladou jste se ze z něj probudili. Cítíte znechucení? Lhostejnost? Radost? Úlevu? Zklamání, že to byl jen sen? Emocionální rozdíl mezi snem a skutečností spíše ukazuje, co si ve skrytu duše přejete, než to, co je psáno ve vašem osudu. Jde o kompenzaci emočního neuspokojení, které prožíváte v realitě, nebo naopak vás upozorňuje na to, co v reálném životě přeceňujete, o co máte přehnaný strach, či naopak, co přehlížíte. Ve snu o to přijdete proto, abyste si to uvědomili.

Sen jako zrcadlo nás samých

Aby to nebylo tak jednoduché, další užitečný způsob jak na sen nahlížet je zkusit si připustit, že všechny osoby, o kterých se vám ve snu zdá, jste také vy sami. Zjevují se ve snu jako horší (nebo naopak lepší) stránky vaší osobnosti. To špatné či lepší je vždy lépe vidět na druhých, než na sobě samém. Zdá se vám, že vás pronásleduje partička gaunerů? Gauneři jsou zosobněním zla. Ovšem tím zlem jsou třeba povinností, na které jste se vykašlali. Tedy utíkáte sami před sebou. Možná se vám ale do snu jen prolnul úryvek z akčního filmu, který jste viděli před usnutím. Otázka je, zda je to jen náhodná vzpomínka na film, nebo zda si scénárista ve vašem mozku vypůjčil gaunery z akčního filmu proto, že do role vašeho špatného svědomí potřeboval někoho obsadit.

Sen z temna nevědomí

Podle C.G. Junga má člověk ve snech přístup ke kolektivnímu nevědomí, tedy jakési globální paměti, která obsahuje všechno, co kdy lidstvo prožilo. Hluboko v nás jsou tedy uloženy praobrazy, které mají pro všechny lidi na světě jednotný výklad. Těmto praobrazům se říká archetypy.

Zde jsou některé z nich: Anima je anonymní nebo skutečná ženská postava v mužských snech. Animus je postava muže ve snech ženy. Kejklíř/blázen se ve snu chová nenormálně a ze všeho vážného si tropí žerty. Upozorňuje snílky na to, co je maska a co pravá tvář. Moudrý stařec/stařena je anonymní nebo skutečná postava staršího a zkušeného člověka a objevuje se ve snech tehdy, když snící nestačí sám na své problémy a potřebuje pomoc od druhých.

Jak vidno, na vykládání snů je pouhé heslo ve snáři krátké. Chcete–li se ze svých snů něco o sobě dovědět, tady je stručný úvod, jak do toho:

Vylož si sám

• Naučte se své sny pamatovat. Založte si vlastní snář, který si dejte k posteli a hned po probuzení si do něj zapisujte své sny. Třeba i o půlnoci!
• Poznamenejte si, co jste ve snu pociťovali a co vám běží hlavou, když o snu přemýšlíte po probuzení. Vaše pocity ze snu (nikoli jen příběh), jsou hlavním vodítkem, jak sen vyložit.
• Co bezprostředního mohlo sen vyvolat? Přemýšlejte o tom. (Vrznutí dveří? Štěkání psa? Chlad? Žízeň? Zpocení? Zápach? Bolest?)
• Vzpomínejte, co jste v poslední době zažili a jak se to mohlo prolnout do vašeho snu.
• Pročítejte svůj snář co nejčastěji, protože sny na sebe často navazují a objevují se v nich podobné motivy a symboly. Jako v seriálu!
• Některé konkrétní osoby mohou symbolizovat části osobnosti vás samých. Například váš reálný sourozenec ve snu může ve vždy hrát vaše lepší alter ego či vlastnosti, které na sobě v reálu nevidíte, nebo je neprojevujete.
• Připouštějte si, že všechno může být jinak, než jak si to nyní vykládáte. Ukáže se to časem.

 

Druhy snů

(mohou se vzájemně prolínat)

Běžný sen: Zmatené útržky banálních vzpomínek a situací z předešlého dne. Mozek jen třídí a uklízí nepotřebná data, jako když se defragmentuje počítač. Tyto sny se snadno zapomínají a často nic neznamenají.

Kompenzační sen: V období reálného štěstí se vám zdá špatný sen? V období stresů a smutku se ve snu radujete a prožíváte štěstí? Časté protichůdné sny svědčí o nedostatku životní rovnováhy, skrytých obavách, ale také působí jako utišující obklady.

Fyziologický sen: Sen erotický. Nebo sen, který nás probudí, abychom se přikryli, napili apod. V těchto snech si ženy uvědomují, že jsou těhotné.

Sny vyplňující přání: Odhalují neskrytější touhy. Měly by se interpretovat opatrně.

Úzkostný sen: Hrůzostrašný sen o pronásledování. Odhaluje věci, kterých se bojíme a strkáme před nimi hlavu do písku.

Opakující se sen: Opakuje se v něm stále stejný motiv, například had. Může se dějově vyvíjet: Nejdříve se hada ve snu bojíme, nakonec ho odeženeme. Sny které se opakují, nám chtějí něco důležitého sdělit.

Sen o smrti: Většinou nepoukazuje na skutečnou smrt, spíše nám naznačuje, jak silný (či naopak odumírající) vztah k „zemřelému“ máme.

Prorocký sen: Je výjimečný. Intuitivní člověk může mít věštecký sen jednou i vícekrát za život, jiný nikdy. Může jít o varování před nehodou, katastrofou a nebo upozornění na smrt velmi blízkého člověka. Příkladem je sen biblického Josefa. Zobrazuje, jak za sedmi tlustými kravami jde sedm hubených, které pohltí prvé. Sen je vykládán jako očekávání příchodu sedmi let nouze, které pohltí veškerý nadbytek vyprodukovaný předešlými velice úrodnými sedmi lety. Skeptici podotýkají, že sny proroci a věštci upravují tak, aby odpovídaly události. Upozorňují také na tzv. Oidipův jev. Ten způsobuje, že věci se stanou právě proto, že byly prorokovány. Citlivý člověk se začne vědomě i nevědomě chovat tak, aby svému „prorockému“ snu vyhověl a proroctví tak nakonec skutečně naplní.

Tvořivý sen: Sny často inspirují vědce, vynálezce a umělce k objevům, básním, obrazům, skladbám, filmům. Sen Eliase Howea dal světu například vynález šicího stroje. „Howe se již rok trápil se svým vynálezem, když se mu v noci zdál sen: Byl zajat nějakými válečníky nebo lidojedy, kteří ho hodili do velikého hrnce a chtěli uvařit za živa. Howe se snažil vyškrábat z hrnce ven, ale válečníci ho neustále strkali zpátky krátkými oštěpy, které měly na konci špičky jakýsi otvor s dírkou. Když se vynálezce probudil, uvědomil si, že právě rozluštil poselství, které mu noční můra přinesla. Jehlu do šicího stroje musí zkrátit, udělat v ní dírku a navléknout do ní nit.“

Noční můry a noční děsy: Nejsou jedno a totéž a nejsou to sny, ale dočasná nervová porucha, kterou je třeba léčit. Z nočních děsů jste se možná budívali v dětství, zpoceni a křičící nepopsatelnou hrůzou. Nic jste si však nepamatovali. Z chybějícího snového děje se usuzuje, že se může jednat o vzpomínky na vlastní narození. Oproti tomu noční můry jsou barvité peklo, na které se jen tak nezapomíná. Často se v nich opakuje stejná či podobná situace, například nemožnost dostat se z hořícího domu nebo z padajícího výtahu. Noční můry tak odhalují nejhlubší obavy a skryté konflikty.

(Publikováno v magazínu Redway, 2009, Pierra Fatuhiva)