Sami
Žonglujete? Zpíváte? Recitujete? Pískáte na flétnu? Vlastníte cvičenou opičku, nebo aspoň potkana? Zavlňte boky, nacvičte pár tanečních kroků a můžete vyrazit na Karlův most, nebo rovnu do středověku. Budete vítaným zpestřením masopustů, svateb, i pohřbů. Chcete – li ve středověké Evropě tančit před publikem, musíte se ale smířit s tím, že vaší „profesí“ bude žakéř, latinsky ioculator, což znamená také šprýmař. Pokud chcete tančit seriózně, vraťte se zpátky do starověkého Egypta či Indie, a nebo si ještě pár století počkejte. Žakéř, žertéř, komediant, kejklíř, špílman, rybalt, histrión, zkrátka hezky česky šprýmař si zpočátku vystačil s poskakováním za doprovodu bubínku nebo píšťalky a akrobacií. Ženy – žakéřky to ovšem měly těžké a obvykle vystupovaly ve společnosti svého druha a kolegy. Obveselovat lid „neslušnými“ pohyby se pro ženu totiž nehodilo. Nejzajímavější žertéře světská šlechta hostila na svých hradech a tvrzích. Ve 14. století se zrodil dokonce cech těchto profesionálních bavičů a z nich také pocházejí královští šašci. V dnešním slova smyslu to byli herci a moderátoři, kteří účinkovali v náboženských hrách, vymýšleli parodie a frašky a byli oblíbení pro svou chytrou prostořekost, kterou si na rozdíl od jiných mohli jako komedianti dovolit.
Se všemi
To ovšem neznamená, že si ve středověku nezatančíte! Nevadí, zda jste poddaný nebo feudál, společně můžete tancem oslavit dožínky, vinobraní, narození, slunovrat, svatbu i pohřeb. A to například v tanci řetezovém, tzv. chorovodu, vynálezu středověku. Chytnete souseda či sousedku za ruku, propojíte se do řetězu a ve vlnovkách tančíte po místnosti, podobně jako dnes při lidových veselicích a diskotékách, kdy už jsou mnozí pěkně pod parou. O celonárodní comeback této taneční formace se v nedávné době zasloužila jistá žertérská skupina s vysoce regresivní písní Jede jede mašinka. Ve středověku by ovšem naši dnešní performeři s mašinkou nepochodili ani jako královští šašci. Za prvé nevědí, co je mašinka a za druhé, jsou zvyklí vinout se místností bez hudebního doprovodu, a to za zpěvu hrdinských balad. A má to také svá pravidla. Chorovod, v němž se za ruce drží až dvě stě lidí vede žakéř – předtanečník, který také předzpívává. Při refrénu se řetěz tanečníků pohybuje po směru hodinových ručiček, a to dvojkrokem. Jednokrokem proti směru. Jak dlouho se vydržel chorovod nepřetrhnout, historické prameny neuvádějí.
S kolegy
Jste-li řemeslníkem, například bednářem, a jste členem cechu, pak máte tu čest tančit tanec bednářský. A to je velká výsada, protože jej nesmí tančit nikdo jiný. Zrovna tak si nikdo jiný nesmí obléci bednářský slavnostní kroj a tančit s obručí. Soukeníci zase tančí s praporcem a například šermíři s meči.
S boyfriendem
Jste-li dáma z urozených kruhů, pak si užijete jinou legraci. Rytíři a trubadůři se vám budou tancem především dvořit. Budete obdivována a vyzývána k tanci párovému. Po dvojicích či trojicích (!) v řadě za sebou se budete procházet taneční síní vážným rytmickým krokem za doprovodu zpěvu, píšťaly nebo bubínku. A teprve když hudba oživne, může nastat vaše jemná milostná taneční předehra. Váš rytíř se vás bude dotýkat jen za konečky prstů nebo přidržovat cípek vašeho rukávu. A proč se někdy chodilo v průvodu ve trojici? Zřejmě byl přebytek dam. A také rytíř se v počátcích dvoří i jiné ženě, aby zavedl ostatní na nepravou stopu.
S bohem
Jste-li duchovní, pak nebudete mít bujné tance příliš v lásce. V masopustních či svatojánských slavnostech viděla církev dokonce temné působení ďáblovo a na církevní půdě se smělo tančit jen křesťansky. To znamená obřadně. To znamená čistě. Čistý tanec provozovali duchovní osoby, panenské dívky a jinoši, a v pozdějším středověku téměř ani to ne. Tanec jako takový nebyl dost nábožný.
S kostrou
Příště ve středověku ještě zůstaneme. Dozvíme se, proč a jak tančili živí s mrtvými.
(Publikováno v magazínu Redway, 2008, Pierra Fatuhiva)
Z filmu Sedmá pečeť, Ingmar Bergman:
Leave a Reply