Proč tančíme?

(publikováno 2009)

Minule jsme tančili pod přísným dohledem mravokárců, kteří zejména v 16. a 17. století považovali tanec za neřest a hrozili za něj peklem. Nebudeme si jich všímat, ale v 17. (až 18.) století ještě zůstaneme. Podíváme se tentokrát do Francie, a to přímo do královského dvora Ludvíka XIV. Věděli jste, že byl výborným tanečníkem? Přezdíváme mu král Slunce, ale zrovna tak bychom mu mohli říkat král Tance. Ačkoli jeho vláda zanechala na bitevních polích mnoho mrtvých, věděl, že kdo tančí, ten nezlobí a nemá čas válčit. Nejen architektura a výtvarné umění, ale také tanec a divadlo proto za jeho dlouhého panování (vládl 72 let) prožívá rozkvět. Zakládá kulturní centrum Versailles, taneční školu Académie Royale de Danse a tanec se díky jeho vlivu stává součástí každodenního života. „A la française“ se začíná tančit po celé Evropě.

Ballo, balet, bál

Na scénu dějin tance přichází v barokním 17. století balet. Slovo balet ale novinkou není. Je odvozeno od italského slova ballo, které se poprvé v souvislosti s tancem objevuje už o dvě stě let dříve v Itálii. Balla, Balleti, ballitti byly v 15. a 16. století drobné choreografické skladby. Skládali je taneční mistři pro více osob pro předvedení na plesech. Narozdíl od jiných tanců měl ballo danou choreografii. Za speciálně vytvořené hudby pro dané ballo vytvářeli tanečníci svým pohybem na ploše taneční scény ornamentální celek. Ballo je tedy předchůdcem baletu. „První balety lze nazvat divadelními, sdružujícími kostýmovaný tanec, deklamaci, zpěv a hudbu v celek podřízený jednotnému námětu, inscenovanému ve výtvarně pojednaném prostoru se světelnými, nebo mechanickými efekty.“ Balet se však plně rozvíjí až v období baroka, pod dohledem krále Ludvíka XIV. Slovu „ballo“ vděčíme také za slovo „bál.“ A proč „ples“ není to samé co „bál“? Na bále tančíme, abychom se představili králi sedícímu na trůnu, a proto i choreografie tance je výrazná. Tak, aby se jeho oko nenudilo. Taneční scéna je barevná, symetrická a přehledná. Téměř jako na spartakiádě!

Balet noci krále Slunce

V současnosti si neumíme představit prezidenta, jak tančí v Národním Divadle Labutí jezero a raději to od něj ani neočekáváme. Zato Ludvík XIV. v roce 1653 osobně poprvé vystupuje ve velkolepém představení Le ballet de la Nuit (Balet noci), který se koná v pařížském Louvre. Pravda, je mu teprve patnáct. Pokud se chcete na tento balet podívat, vyzbrojte se trpělivostí a pořádně se na to vyspěte. Balet noci začíná sice už v šest večer, ale triumfálního výstupu samotného krále v roli boha Apollona za světelných efektů zapálených svíček a ohňostroje se dočkáte až o dvanáct hodin později, před šestou ranní. Nudit se ale snad nebudete; barokní balet je divadelním představením s bohatou výpravou, epickým příběhem a hudební doprovod je šitý přesně na míru taneční choreografii.

Zlatem kolorovaná kresba (na obrázku) mladého krále Ludvíka XIV. v typické taneční póze zřejmě sloužila jako suvenýr této kulturní události a můžeme si z ní udělat představu o tom, jak vypadal jeho kostým boha Slunce. Poloha rukou s dlaněmi obrácenými k zemi znázorňuje základní pozici paží při barokním tanci. Král byl zřejmě nalíčen zlatou barvou.

V baroku, není nám do skoku

Chcete-li si zatančit na královském bále, například typicky barokní a do současnosti nejznámější tanec Menuet, nebude to právě pohodlné. Ještě v roce 1659 nosila manželka krále Ludvíka XIV. španělskou krinolínu – širokánské sukně, které držely tvar díky obručím. – a to vy byste měly milé dámy také, protože módu určuje královna, stejně tak jako dvorní dámy. Hrudník si sešněrujte do těsného živůtku s výstřihem, na hlavu si nasaďte objemnou paruku, obujte si střevíce na vysokých podpadcích a nezapomeňte se pořádně navonět; v baroku se totiž koupeme jednou za měsíc. A můžete vyrazit na bál. Že nemůžete dýchat, z vedra a pachů je vám na omdlení a sotva chodíte? A to si ještě představte, že barokní tanec je náročný na choreografii. Co hudební skladba, to jiné kroky, jiný rytmus. Všechno si musíte dobře pamatovat a nic nepoplést. Navíc se od vás vyžadují přesné, velké a přitom ladné pohyby a gesta. Kdybyste tančila příliš jemně, vaše pohyby by se v tak objemných oděvních rekvizitách ztratily a váš tanec by působil asi tak elegantně, jako když se posouvá kredenc.

Tančí se každý den a všude

Tak jako v renesanci je oblíbeným tanečním sálem zahrada a tak si aranžéři a zahradníci na nedostatek práce nemohou stěžovat. Dekorativní konstrukce vyšperkované rostlinami berou dech, pečlivě navržené cestičky a romantická zákoutí vytváří pocit symetrie a rajské pohody a umocňují nádheru korzujících i tančících postav oděných do bohatých, ale nepohodlných šatů. Zahrada se stává divadelní scénou a každá událost je zároveň módní přehlídkou, hudebním, divadelním a tanečním festivalem. Jak moc se ale na takovém barokním „fesťáku“ můžeme odvázat, asi tušíme. Víme ovšem, že pro krásu se musí něco vydržet! A to pro tanec platí dvojnásob; ovšem nejen v baroku.

(Text publikován 2009)

Menuet: