Se starověkou egyptskou tanečnicí vyrytou do kamene jsme si prohýbali páteř minule, dnes začneme show mnohem velkolepější. Vezmeme to totiž přes Bollywood, indickou továrnu na sny, větší než je v Americe; větší než je nám tak dobře známý Hollywood. Pokud jste totiž někdy viděli indický film, pak jste nemohli minout svůdného tanečníka, ještě svůdnější tanečnici a celé taneční sbory prohánějící se ladnými pohyby tanečními síněmi, paláci i romantickými scenériemi indických lučin a hájů. Nabudete dojmu, že Indové neumí normálně chodit a mluvit. Ve filmech se vyjadřují bohatými tanečními kreacemi s pestrou gestikulací rukou, uhrančivými pohledy očí, to vše za doprovodu hudby a zpěvu.
Ale není to moderní výstřelek, kterým by Indie chtěla ohromit svět. Je to jen pokračování příběhu, který byl znám už v době 200 – 400 let před naším letopočtem. Tehdy v Indii jeden učenec sepsal velice moudrý a dlouhý text o 6000 verších zvaný Natya Shastra. Obsahoval podrobnosti o tanečních stylech, zpěvu, dramatu, scénografii, kostýmech a dokonce i o tom, jak se mají herci, zpěváci a tanečníci líčit. (A že barvami nešetřili!) Těchto „skrovných“ 6000 veršů položilo základy klasickému tanci.
Muzikál nebo modlitba?
Tanečnice byla zároveň zpěvačkou i herečkou. Máte pocit, že je řeč o opeře, operetě, nebo snad nám tak důvěrně známém muzikálu? Nejste daleko od pravdy, i když starověké chrámové tanečnice byste se mohli svým barbarstvím dotknout. Původně totiž netančila pro světskou zábavu, nýbrž jak už tušíme z předešlých kapitol – na počest Bohů, v Indii například boha Brahmy.
Indické přísloví praví: „Člověk, který neví nic o literatuře, hudbě a tanci, není než zvíře bez zvířecího ocasu a rohů.“
Chrámové tanečnice, zvané dévy (od slova devote = zasvětit), byly tedy „ty úžasné ženy, které uměly ovládat přirozené lidské touhy, svých pět smyslů a podřídit se Bohu. Sloužily Bohu tancem a zpěvem.“
Ještě dnes je starověká taneční forma Bharata natyam jedna z nejpopulárnějších v Indii a naučit se ji můžete dokonce i v Čechách. Na rozdíl od pravých starověkých dév ale nemusíte žít v chrámu a smíte se vdát. Také se pravděpodobně nezvýší vaše společenské postavení, jako by tomu bylo například v Indii v desátém století. Chrámové tanečnice byly tehdy ještě uctívány, obdivovány a chráněny.
Pantomima a step vypráví příběhy
Když déva tančila Bharata natyam, ovládala až 108 postojů, mnoho složitých rytmických vzorců, které vyklepávala chodidly, prsty a patou. Učila se používat mimiku celého obličeje: například „13 pohybů hlavy, 9 pohybů očních bulv, 9 pohledů očních víček, 36 různých pohledů očí, 7 pohybů obočí, 6 pohybů nosu, 6 pohybů tváří, 6 pohybů rtů, 7 pohybů brady a čtvero pohybů citově zabarveného obličeje, např. zděšený, šťastný, zpocený, nebo uplakaný.“ Déva však nemluvila pouze pohyby nohou a obličeje. Tančila také rukama, jejichž jednotlivá gesta hovořila místo slov. V přeneseném významu tanečnice rukama „mudrovala,“ neboť těmto pohybům rukou říkají v Indii „mudry“. Každá mudra může mít více významů. Například zaťaté prsty ruky se zdviženým prstem značí slova: bůh, manžel, sloup nebo třeba luk. Složité? A to si ještě představte, že tehdy mohly být Bohům v chrámech zasvěceny jen dívky velmi mladé, štíhlé, ani velké ani malé, s pravidelným obličejem a hustými vlasy. Zkrátka pro klasický tanec klasická krása. Kdo je vybíral? No přece muži!
Světice se špatnou pověstí
Indičtí králové často zvali chrámové tanečnice na své dvory a protože králové se asi chtěli více bavit než se duchovně rozvíjet, začali porušovat pravidla a vytvořili si pro sebe novou kategorii tanečnic – rajadasis. Zatímco tedy dévy uspokojovaly svoje duše v chrámech tančením pro bohy, rajadasi tanečnice tančily mužům pro zábavu.
Jiný výklad zase praví, že chrámová tanečnice byla zasvěcována při rituálním obřadu ztrátou panenství s mužem, který si ji vybral jako budoucí milenku. Vdát se však nesměla, neboť provdána byla za boha Brahmu.
Snad i to jsou důvody, proč chrámové tanečnice neměly na růžích vždy ustláno. Ve středověku začaly náboženské praktiky upadat, společnost dévy odvrhla a nazvala je prostitutkami. Ponížené byly nuceny k životu v chudobě a v některých případech si skutečně nechávaly platit za sexuální služby.
(Publikováno v magazínu Redway 2008, Pierra Fatuhiva)
(Citáty: J.Jebavá: Kapitoly z dějin tance)
.
.
.
Leave a Reply