Byla deštivá noc. Provazy vody bičovaly střechu jak záda otroků, když v jednom okamžiku se do toho kraválu přimíchalo vrzání vrátek. „Někdo tu je,“ hlesnu. „Spi. Slyšíš trávu růst,“ zamlaská vedle mě dědek. Kdepak, ten je hluchej jak poleno. Někdo … Read More

Tak slyšíš? Proč jsi skočila do toho bláta?! Já do něj neskočila. To ta louže vystříkla sama. Louže vystříkla sama od sebe… No… Svlíkni to a nevymejšlej si blbosti. Náhodou jo, já to viděla. Jak do ní něco spadlo. Co … Read More