Šest silných dojmů, které mě praštily mezi oči po návratu do Čech po letech života u protinožců a zůstala jsem jimi poznamenaná dodnes:
1. Reklama všude kam se dá pověsit
Silnice, baráky a ploty dekorované devatero barvami, devatero fonty na reklamních cedulích, „každý pes jiná ves.“ Jedno, jak to vypadá, jedno, že se v té vizuální entropii sdělení úplně ztratí, hlavně že ji tam firma má.
2. Co Čech, to grafik
Proč muzikant, který moc dobře vnímá každý falešný tón, každý rytmický poklesek, ignoruje, že podobné zákonitosti fungují i v grafickém vizuálu a svou hudební produkci úplně zazdí na nečitelném letáku s čtyřmi šílenými fonty? Protože špatná grafika ještě nikdy nikoho nezabila!
3. Upatlané stoly v hospodách a restauracích
Neexistovalo nečinně stát nebo klábosit s kolegy. Do sucha utřený stůl voňavou žínkou ještě než zákazník dosedl, byl standard. V Čechách je to jedno. V lepším případě zanechá hadr mokré páchnoucí stopy. Don´t panic, to uschne!
4. Voda z kohoutku v restauraci? Jste snad somrák?
Tam bez ptaní a zdarma, ve skleněném džbánu.
5. Navigační inforgrafika pro srandu králíkům
V supermarketu, obchoďáku, na úřadech – u protinožců mohl zabloudit jen pes, který neumí číst. Předpokládalo se, že se podle ní bude orientovat člověk, který se na daném místě ocitl úplně poprvé.
6. Sexistický a vulgární vtipy a narážky na veřejnosti
U nás stále není problém vzít si mikrofon a pobavit publikum nějakou opravdu hodně nechutnou prasárničkou. Vtipné připadají stále menšímu počtu žen (a mužů). Pokrok!
Leave a Reply